České vánoční tradice

Vánoce jsou v dnešní době spíše komerčními dny, než tím, čím bývaly. Samozřejmě, děti stále vidí ono kouzlo, atmosféra tu je, avšak... kam se poděly ony křesťanské kořeny tohoto svátku? A kde se vzaly všechny ty tradice, které ještě v dnešní době provádíme? Pojďme si to všechno povědět od začátku...

Vánoce získaly svou formu díky pohanským svátkům zimního slunovratu. Než se křesťanství stalo populárním, byly tohle nejdůležitější oslavy v roce. Kdy přesně se rozšířily Vánoce však není jisté. Údajně vznikly již ve druhém století, ve třetím od nich poté bylo upuštěno a ve čtvrtém byly znovuzrozeny. Každopádně první zmínky o oslavách tohoto dne sahají do roku 354.

Již ve středověku se dodržovala spousta tradic. Některé z nich dokonce vydržely až dodnes, ať už v jejich původní či pozměněné podobě.

Začneme u snad nejdůležitějšího zvyku ze všech - vánoční stromeček. Již staletí zpátky se ke zdobení domácností využívaly větve jehličnanů, ovšem samostatný strom se k nám dostal o mnoho, mnoho let později. Samozřejmě jako snad u každé starší tradice, i zde se nachází spousta mýtů a bájí o tom, kde se tenhle obyčej vzal. My tu však nejsme kvůli příběhům, nýbrž faktům. Vánoční stromeček byl prvně uříznut a postaven v Německu, kde se však neužívaly do domácností, ale jakožto ozdobení venkova. Údajně se tak prvně stalo již v šestnáctém století, k nám se však dostal až na začátku století devatenáctého. Tehdy se větve dekorovaly ozdobami z papíru, perníčky a ovocem.

Dalším takovým zvykem je držení půstu. Zatímco my věříme, že uvidíme zlaté prasátko, naši předkové čekali, než na nebe vyjde první hvězda. Po tomto nejezení pak samozřejmě přichází hostina, ta se připravuje nejenom pro rodinu v domě žijící. Lidé totiž při prostírání stolů nechávají i jeden talíř navíc - pro kolemjdoucího, který by potřeboval pomocnou ruku. Jde právě o symbol štědrosti. A stejně jako si dnes nadělujeme pod stromeček dárky, obdarovávali se i dříve lidé menšími věcmi, aby se vzájemně rozveselili.

Víme, že jednou z našich mnoha tradic je i jezení kapra. Tohle si však dříve mohly dovolit pouze movitější a rybářské rodiny. Ti, kteří si tohle nemohli dovolit, poté jedli hrachovou, krupičnou nebo jáhlovou kaši, houbovou polévku a jakožto předkrm se podávaly oplatky, které se dochucovaly medem či česnekem a bylinkami.

Mezi další z obyčejů, které se dříve dodržovaly, patří třeba zákaz zametání. Kdyby se totiž zametlo, znamenalo by to ublížení duším, o nichž se věřilo, že se tento den vracejí domů. Pochází odsud i zvyk toho, že hospodyně nesmí vstávat od stolu. Kdyby tak učinila, mohly by jim přestat snášet slepice. Posledním z takových obyčejů je poté to, že by nikdo z rodiny neměl sedět naproti vstupu do domu, v následujícím roce by se mu totiž mohlo do cesty připlést hodně špatného, ne-li i smrt.

Máme tu však i tradice, u nichž neznáme vysvětlení toho, proč se dodržují. Často je to jednoduše proto, že lidé v něco bezdůvodně věřili - kupříkladu takové krájení jablek, kdy se říkalo, že se z ovoce dá číst budoucnost.

Samozřejmě v dnešní době dodržujeme spoustu dalších tradic, mezi ně patří i pouštění lodiček z ořechových skořápek a sledování toho, která se potopí dříve, či lití olova do vody. Nynějšími zvyky týkajícími se výzdoby jsou poté jmelí a betlémy. A když se vrátíme k jídlu, můžeme tu zmínit i Vánočku či cukroví.

Vidíme tedy, že naše kultura je na tradice, obzvláště ty vánoční, opravdu bohatá. Tak co? Které z nich dodržujete i vy?